Není to nic příjemného. Emoce cloumají každým v rodině a pocity jsou u každého těžko popsatelné. Odešel člověk, přichází poslední rozloučení a pak ty všední dny obohacené o starost co s bydlením zesnulého.
Obrátil se na mne pán středního věku právě v tyto všední dny, po rozloučení se se svou tetičkou.
Zemřela ve vysokém věku. Bydlela v pronajatém panelákovém bytě a na tohoto pána vyšla povinnost vyčistit byt a předat ho vlastníkovi.
Tak začal čistit byt. Tetička již dlouho nevycházela z bytu, nosil ji s manželkou jídlo a vše co potřebovala. Vzhledem k věku i její výchově, vše se ji hodilo, nic nevyhodila.
Co kdybych to později potřebovala?
Podle toho vypadalo i její bydlení. Věci, které tam měla věděla jenom ona proč je tam má. Jedny z důvodu co kdyby, druhé z důvodu nostalgických. To jsem dostala od tamtoho a tohle zase od jiného. Při čištění bytu ho tyhle vzpomínky nezatěžovali.
Zatěžoval ho čas.
Těch věcí bylo mnoho a nájem musel platit majiteli on. Čištění bylo závislé od toho, jak budu mít čas po práci a co uveze jeho škodovka.
Po čase zjistil, že takhle to nejde.
Chce to radikální změnu. To co zaplatí ještě za nájem bytu po dobu svého vyklízení, to může zaplatit nějaké firmě. Kamarád mu doporučil nás, firmu chcivyklidit.cz a ono to klaplo.
Dohoda jednoduchá, cena adekvátní a jeden den stačil aby byl panelákový byt vyklizen. Vše vyčištěno, věci odvezeny do sběrného dvora nebo ekologicky zlikvidovány. Paráda. Byt mohl odevzdal majiteli, čas po práci zase má k dispozici a stačilo málo. Vědět, že existujeme.
Daniel Fibinger, vyklízení.